Žampachové z Potštejna

ŽAMPACHOVÉ Z POTŠTEJNA (2. POL. 14. STOL.- POČ. 16. STOL.)

Po popravě Jana Pancíře připadl Žampach králi Karlovi, ten si jej však dlouho neponechal a již roku 1357 jej daroval Čeňkovi z Potštejna.
Ten je považován za předka Žampachů (erb se třemi bílými šikmými pruhy v červeném poli), odvozujících svůj původ od Půticů, rodu významně se podílejícího na kolonizaci pravého břehu Divoké Orlice. Na soumraku 14. století postihla kraj morová rána, které padlo za oběť až 15 % obyvatelstva. Došlo k zániku celých vesnic a k přesunům obyvatel na „uvolněné“ grunty. Opět se začalo dařit lapkům a různým nekalým živlům, kteří se přiživovali na neutěšené hospodářské situaci i na osobních tragédiích lidí všech společenských vrstev. Mnozí lidé brali „černou smrt“ a všechny její důsledky jako trest boží. Prostí kněží stále častěji kázali o návratu k původní prostotě a chudobě, což samozřejmě vyhovovalo šlechticům, kterým šlo o získání alespoň části rozsáhlých církevních majetků. Především politické motivy stály i v pozadí „stížného listu“ české a moravské šlechty odeslaného ke kostnickému koncilu na podporu Husova učení. Svou pečeť k němu přivěsil také Mikuláš Žampach z Potštejna.
Během husitských válek byl život obyčejných lidí plně závislý na postoji jejich pána- a Mikuláš ze Žampachu i jeho potomci podporovali stranu podobojí. Od roku 1420 měli kostel v Písečné v držení kněží husitští, po době husitské měli kostel osazený Čeští Bratří.
Po bitvě u Lipan 1434 došlo ke snahám zklidnit situaci v zemi, a když hrozilo znovunastolení katolické moci, vydal se Jan Žampach z Potštejna ku Praze na pomoc Jiříkovi z Poděbrad (roku 1448). Bylo mu v té době již více než 40 let. Jiřík (který se později stal přímým sousedem Jana Žampacha, neboť převzal potštejnské panství), dokonce dovolil, aby se na jeho panství, v Kunvaldě, usadili příznivci Petra Chelčického, jinde pronásledovaní, a založili tam Jednotu bratrskou (dnes dům Na Sboru). Z této doby máme v Písečné zvon Klekáník (1484).

Koncem 15. století počala sláva rodu Žampachů blednout.
Roku 1513 musel další Jan ze Žampachu, patrně vnuk již zmiňovaného Jana (spolubojovníka Jiříkova), kvůli dluhům dát rodový hrad Žampach i několik okolních obcí do zástavy. Hrad vyplatil až jeho syn Zdeněk roku 1539, v té době však byl Žampach již značně zpustlý...
 

/použity materiály stránek GENEALOGIE NA PODORLICKU s laskavým svolením autorky, Marie Štěpánové/

Zápisky z obecního archívu o této době- různé, nezařaditelné:

• (str. 26)  R 1421: Husité postupovali velmi krutě proti klášterum a mnichum. Proto asi mniši v Lanškrouně v temž roce z města uprchli. V Lanškrouně byval klášter Augustiniánů, založený biskupem Petrem Jelitem r. 1371. Trval tedy právě 50 let. Nejni pochiby že v tuto dobu cisterciaci z kláčtera v Písečné v Kujavách prchli a též neni známo kam. Husité vedeni Žižkou tahli pry za biskupem Janem do Lanškrouna a tam bohatý klášter ten vypalili a zbořili. Potom prý Žižka přez Jabloné na Klášter křižovniku s červenou hvězdou na Orlici (nynější Klášterec) a také ten zbořil. Spálený klášter lanškrounský byl asi opraven a v následujícím stoleti přestavěn na panské sidlo. Je to nynější tzv. starí zámek ve městě.                              

V Písečné 3/8- 1951 Vác. Dostálek