Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

 Pověsti z Písečné

 

 

 

 

Pražákovi čerti:

dle vyprávění starých lidí zaznamenáno 1.3.1928 kronikářem V. Dostálkem v tomto znění:

"...Pražák holič v Písečné čp.40 byl v neděli účasten raních služeb Božích a neustále mu něco vrtkalo v hlavě by šel s kostela domu dřív než ukončí kněz mši sv. Skončil svou obvíklou pobožnost, ubýral se s kostela s kopce schodu po pěšině domů odevřel dvéře a vida čertí strakatí po světnici hledajíce práci! rychle se otočil chvátající do síně otevřel jarmaru popadl hrnec s jáhlama rozhodil je po světnici po podlaze čerti jáhly sebrali a po té zmizely.
Po starostech s čerty teprv shlédl Pražák blíského souseda v koutku strachy sedícího držíc v ruce Krameriusovu školní čítanku kterou z dlouhé chvíle zebral z prkenka na trámě a četl čekajíc na Pražáka až příde s kostela domu by jej oholil..."

 

Mlynářovy uříznuté prsty

Na místě bývalého mlýna v Šušku připomíná pamětní tabule dávnou událost: "...Stojíme na místě, kde sával, vesele klapával, doklepal a docela zanikl Šuškovský mlýn. Stál tu po 200 let, po jeho předchůdci, který vzala při velké povodni 2. 7. 1756 voda. Mezi dvěma lipami, u kterých stojíme, stával mariánský sloupek, a tam jsou pochovány prsty ruky jednoho mlynáře, uříznuté pilou..."
Tím mlynářem byl otec Alojze Kryštovka, který si uřízl na okružní pile čtyři prsty při řezání střešního šindele. Dnes však na místě stojí již jen jedna lípa, druhý strom se v roce 1995 rozlomil a zřítil se do šuškovského rybníka.

 

Velká povodeň

"...Když v Šušku velká voda ze vsi Písečné se přivalila a mlýn odnesla, mlýnské kameny ještě tři sta kroku s sebou nesla. Z uvnitř světnice vyplavala s jiným též kolébka se spícím dítětem a u nohouch jeho sedící pes, plavaly až do Brandejsa nad Orlicí, kde se podařilo kolébku zadržeti. Postiženým rodičům pak majetek tento vrácen..."
Dle vyprávění Jar. Blechy ze dne 12. 5. 1934 zapsal kronikář V. Dostálek

 

Knězovka

V polích pod Kozinci se nalézá místo, dodnes zvané "Knězovka". Je to místo, kde údajně kdysi se kněží prohřešovali proti celibátu. Jejich duch zde proto musí za temných nocí tančit s divými žínkami.
 

Meč a drátěná košile:
V roce 1836 byla ve zříceninách hradu Žampach nalezena část železného meče a kus drátěné košile. Za zmínku stojí, že v roce 1879 na Výstavě starožitností v Hradci Králové to byl vůbec druhý nejdelší meč tohoto stáří, který byl na našem území nalezen. Podle pověsti je to zbroj přímo loupeživého Jana ze Smojna zv. “Pancíře”. Jde však o zbraně, pocházející až z přelomu 14. a 15. století. Dnes jsou oba fragmenty uloženy v regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, špička meče je však již odlomena.

K meči tomuto vztahuje se i zápis z farní kroniky písecké:
"...…. l.1356 Karel IV. brannou rukou přitáhl, aby zdejší okolí od loupeživého na blízkém vrchu sídlícího rytíře Jana Pancíře ze Smojny osvobodil. Na tu dobu připomíná na faře v Písečné se nacházející dvouostrý meč, jenž jest 2´10“ dlouhý, pod 6 1/0“ dlouhou rukovětí 2 ¼“ široký, odkud do 1/0“ široké špic vybíhá. U rukovětě přidělána jest na malík silná 7 1/0“ dlouhá železná příčka a na konci jest 6“ v objemu silné, železné jablko, dodávající tomu meči zvláštní pádnosti. Meč ten vyoral se náhodou na témž vrchu r. 1836 a jest od rezu mnoho strávený.

Dole na špici meče jest meč zlomený. To se stalo za času pp. Bišofů. Navštívil je bratr Benno Bišof, oficír vojenský, a ten prohýbal ten meč tak, až praskl dole. Varovali jsme ho, ale on pravil, že dobrá čepel se prohne do oblouku, že dobrá čepel se prohne, ale zapomněl, že meč jest již moc sežraný od reze a tak již nakažený. Ale musí na něm být dobrý kov, neb mnoho vydržel prohybování. Páni dali pak meč ten u kováře žampašského svařit a tak to není ani mnoho znát..."


 
Ruský křížek

Asi na poloviční cestě mezi Písečnou a Žampachem stojí na levé straně silnice litinový křížek. Upomíná místo, kde jsou pohřbeni ruští vojáci z dob Napoleonských válek. Nepadli však v boji, ale otrávili se houbami. Původní kříž rozštípnul blesk, dnešní kříž pochází z píseckého kostela, ze zrušené hrobky šlechtické rodiny Roštlapilů, jejíž člen Václav byl dlouhá léta v Písečné řídícím učitelem.

Dostálkův statek čp. 29

Na horním konci obce, nad rybníkem, stával druhdy největší statek v Písečné. Stará hospodářka však uvalila kletbu na děti syna a snachy, protože tito jí nechtěli posloužit a platit výměru výměnku, slovy:" Z těch dětí nikdy mít nic nebudeš!"
Její slova se vyplnila, ani jedno z dětí nezaložilo vlastní rodinu, rod zanikl a největší statek zchátral.  I poslední stodola, která dlouho odolávala zubu času, musela být nedávno zbourána... Tak skončilo kdysi největší hospodářství v Písečné...

Popraviště “Na Spravedlnosti”

Odbočíte-li se ze silnice, vedoucí k Letohradu, v místě zvaném “Na Hůrách”, doprava, dostanete se po  200 metrech na místo bývalého opukového lomu, kde stávaly dvě šibenice. V obecním archívu se dochoval poměrně přesný nákres místa, který byl zhotoven v době, kdy byly ještě patrné poslední pozůstatky těchto smutných staveb. Ještě v polovině tohoto století zde byly nalezeny části lidských kostí a dokonce i lebka. Ta je dnes uložena v kabinetu místní školy.

Dochovala se i zpráva, kdo byl posledním popraveným- jistý Hubálek z Kyšperka kvůli tajně uloveným koroptvím. No, podle jiných pramenů se poslední sťatý jmenoval Josef Hanik a byl z Klášterce nad Orlicí(18.2.1766)

Budiž mu (jim?)země lehká!

Jisté je, že po odejmutí práva hrdelního Marií Terezií celkem 378 městům v Čechách kat kyšperský po ukončení živnosti stal se v roce 1850 pohodným...

 

ZPRÁVY O POKLADECH
Tři zlaté talíře

Mezi léty 1773- 76 oral Josef Lipenský na poli mezi Žampachem a Písečnou. Když zaryl hlouběji, vyoral jakýsi talíř plechový, valně jej poškodiv. Zastavil volky a počal talíř prohlížet pečlivěji, zdál se mu z jakéhosi lepšího kovu. Došel domů pro motyku a v místě našel ještě dva na sobě ležící talíře. Večer ukázal část rozbitého talíře nájemci pálenky. Ten se ihned snažil střep odkoupit, přičemž cenu zvedal až na 5 zlatých a 10 mázů piva. Když nepochodil, udal věc císařskému úředníkovi. Tak musel nálezce talíře odevzdat, avšak menší část rozbitého talíře zapřel. Zjistilo se pak, že talíře tyto jsou zlaté a stříbrem vykládané. Jako nálezné obdržel Josef Lipenský na Žampachu pozemek u rybníčka, kámen a dříví na stavbu chalupy. Je to v místě dnešního čp. 22 (původní stavení vyhořelo r. 1931). Zbytek talíře pak tajně prodal, údajně v Kyšperku za 39 zlatých.

Dle vyprávění Lipenského čp. 60 zaznamenáno 2. 3. 1924 V. Dostálkem (upraveno)

Hrníček stříbrných

V roce 1951 stavěla parta kluků "Chatu děsu" v lese na pozemcích P. Lipenského čp. 68. Při kopání základů překopli hrneček, plný "stříbrných penízů naštorc srovnaných". Bylo to 48 pražských grošů z doby krále Karla IV.