Doba loupeživých rytířů

DOBA LOUPEŽIVÝCH RYTÍŘŮ ( 1. POLOVINA 14. STOLETÍ)

Neuspořádané poměry v zemi po zavraždění posledního Přemyslovce, krále Václava III. ( r. 1306 ) i za vlády Jana Lucemburského způsobily, že se na církevním zboží beztrestně přiživovali loupežnými výpravami takřka všichni šlechtici v okolí.
V této souvislosti je ve Zbraslavské kronice roku 1308 poprvé zmiňováno jméno Petra ze Žampachu (de Sandbach). Jde vlastně o nejstarší (byť nepřímou) zmínku o existenci hradu Žampach. Pánové ze Žampachu se spíše než rozvoji panství věnovali loupežení, a proto kolem roku 1318 o zdejší majetek přišli.

Roku 1324 náleží první přímá zmínka o Žampachu- tehdy Jan Lucemburský hrad uděluje jako královské léno Jindřichu ml. z Lipé, nejvyššímu maršálku českého království a pánu na Rychvaldu. Důvod objasňuje soudobý dokument : „…23. března 1324 v Bacharachu. Jindřich mladší z Lípy prohlašuje, že od Jana, krále českého atd. jako vyrovnání za své vykonané služby titulem manství ( léna ) dostal hrad Žampach v držení „neboť byl s vynaložením jeho vlastních peněz dobývaný“…“

Zatímco předchozí majitelé se příliš o vlastní hospodářství nestarali a co potřebovali, bezostyšně kradli bohatším sousedům, nový pán, Jindřich ml. z Lipé, jeden z čelných velmožů země, si nic takového dovolit nemohl. I když sám na Žampachu nikdy nesídlil, dá se podle všeho teprve za jeho držení hovořit o vzniku a rozvoji vesnic v okolí. Množící se služebnictvo a řemeslníci žili přímo ve východní části hradu- v předhradí obklopeném kamennou hradbou, z něhož se teprve po zvedacím mostě dalo vstoupit do vlastního panského sídla v západní části. Na dohled odtud vznikla první ze vsí, v jejímž názvu se odrazilo jméno hradu- Písečná, v níž se, jak název napovídá, usadili čeští obyvatelé. A jelikož každý šlechtic považoval za svoji povinnost postarat se i o duchovní spásu poddaných, vyrostl v Písečné zakrátko kostel, doložený v soupisu far pražského arcibiskupství mezi lety 1344-1350 jako součást děkanátu kosteleckého.

Někdy po roce 1346 získal hrad do zástavy Jan Pancíř ze Smojna, pocházející patrně z Českolipska, kde měli své hlavní majetky i pánové z Lipé (odtud možná i mnohé shodné názvy v obou krajích : Písečná, Litice, Horní a Dolní Libchava ). Zdálo by se, že časům loupeživých rytířů odzvonilo, avšak opak byl pravdou- Jan ze Smojna náležel k drobné šlechtě a mezi tou se příliš nedbalo na rodovou soudržnost. Každý sám se musel ze všech sil ohánět, aby svůj nevelký majetek udržel bez dluhů. V případě nouze zbyla chudému šlechtici pouze možnost služby ve vojsku krále či jiného velmože, případně loupeže na majetku bohatších sousedů nebo přepadávání pocestných.
Jan ze Smojna prý zkusil obojí. Podle pověsti vynikal statečností ve vojsku Karla IV., ale později, jako majitel Žampachu, se stal obávaným lupičem. Panovník, jemuž šlo o stabilizaci poměrů v zemi, rázně vystupoval proti všem, kdož bránili rozvíjejícímu se obchodnímu ruchu. Řada tak přišla i na Jana Pancíře ze Smojna. Patrně v červenci 1356 Karel IV. se svým vojskem dobyl hrad Žampach, hradního pána zajal a nechal ho oběsit. Vše se odehrálo v přímé panovníkově přítomnosti. O tomto činu se dodnes v kraji udržuje pověst...

/použity materiály stránek GENEALOGIE NA PODORLICKU s laskavým svolením autorky, Marie Štěpánové/